Shiba inu

SHIBA-INU    柴犬

 

Shiba je vrozený individualista. Ponechává si mnoho ze svých vlastností, je to neohrožený samuraj, který spoléhá jen sám na sebe a není ochoten se někomu podřídit. Já a moje - hlavní krédo shiby. Je velmi čistotná a pořádná. Věcí zničí minimum a velmi brzy si osvojí byt jako svůj pelíšek a snaží se ho neznečistit. Takto čistotná se snaží být již štěňata od dvou až tří týdnů. Snaží se dostat mimo svůj pelíšek a vykonat potřebu mimo něj. Ne vždy to ale stihnou včas. Shiba má silně vyvinuté ochranné mechanismy a již ve stáří zhruba deseti dnů se malé shiby brání uchopení bleskurychlým přetočením na záda a nečekaně silným ječením. Zřejmě se tím snaží na kratičký okamžik zmást útočníka a zmizet z jeho dosahu.
Povaha shiby je velmi svérázná a vše co shiba dělá směřuje jen ke svému prospěchu. Miluje svého pána, ale po celý svůj život mu dokazuje, že ho až tak dalece ke svému životu nepotřebuje. Je velmi inteligentní a bystrá a velmi rychle pochopí, co se od ní žádá. Poslechne ale jen v tom případě, pokud z toho vidí nějaký svůj prospěch, nebo aby se vyhnula zbytečným problémům. Pokud je ale přesvědčena o tom, že to , co provádí, je správné, nepomohou žádné tresty a udělá vše pro to, aby pánův příkaz nesplnila. Shiba má obrovskou škálu zvukových projevů a umí vyvinout mnoho grimas. Pro každou příležitost jiný škleb. Svalí se přitom ještě na záda a postižený majitel většinou neudrží vážnou tvář a provinilec ujde svému zaslouženému trestu. Trestání shiby se ve většině případů mine účinkem a trest bere jako svou momentální prohru. Po malé chvíli již zase pokračuje v tom , za co jste ji potrestali.
Shiba nesnáší jiné psy i příslušníky svého plemene. Je velmi teritoriální a ani vztah matka -dcera nevydrží příliš dlouho. Dokonce ani se svými potomky si nelehne tak, aby se jejich těla dotýkala. Lépe se udrží vzah mezi psem a fenou, ale i oni mezi sebou bojují o výsostné postavení. Tyto konflikty ale nejsou nikdy tak vážné, jako když k nim dojde mezi dvěma fenami.
Shiby méně útočí na stejně velká nebo menší plemena. Jsou přesvědčeny, že takto malý soupeř jich není hoden. O to více ale útočí na plemena velká. Mají pocit, že tito psi vrhají velký stín na jejich svět, a proto je touží zlikvidovat. Výsledek tohoto střetu je bohužel předem jasný. Nejbolestivěji se o tom přesvědčili majitelé akit, které si shiby pořídily jako roztomilé miniatury majestátních akit a umístili je do jednoho kotce. Po čase již shiby v kotcích nebyli.
Shiba naprosto nerespektuje soukromí druhého psa a často dobromyslné zavrčení bere jako sprostou agresi. Jedná tak i v případě, že za sebou nemá svého pána, který by ji zachránil.
Na druhou stranu je ale shiba veselý taškář, který nezkazí žádnou legraci. Je velmi zvědavá a pokud má možnost, dokáže sedět celé hodiny za oknem a pozorovat dění venku. Doma je velmi pořádná a čistotná. V kotci může žít také, ale tady nevyniknou její povahové přednosti. Je to ideální pes do městských bytů, protože štěká jen minimálně.
Pokud by se majitel přeci jenom rozhodl umístit shibu do venkovního příbytku, musí myslet při jeho budování na schopnosti, které shiba má. Obratně loví, skáče a šplhá do výšky a kvůli krtkovi je schopna zdevastovat půlku zahrady. Dokáže se podhrabat pod plotem, anebo vylézt kvůli kořisti na složitou bariéru. Objeví-li shiba ve svém revíru škůdce - myš, potkana - dokáže na svou kořist hodiny čekat, aby ho ulovila.
Povaha shib je smíšeninou povah špice, teriéra a kočky - jako špic je příchylná k lidem, jakoby teriérská tvrdost, umíněnost a pracovitost a kočičí čistota a hbitost při lovu.

 

F.C.I.-Standard č. 257 / 16.06.1999 / GB                      

           

 

ZEMĚ PŮVODU: Japonsko

 

DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 15.06.1992

 

POUŽITÍ: Lovecký pes pro lov ptáků a malých zvířat. Společenský pes.

 

ZAŘAZENÍ PODLE F.C.I.: Skupina 5        špicové a primitivní plemena

                                                           Sekce 5           asijští špicové a příbuzná plemena

Bez zkoušky z výkonu.

 

KRÁTKÉ HISTORICKÉ SHRNUTÍ: shiba-inu je původním japonským plemenem již od dávných dob. Slovo „shiba“ znamená „malý“, „malý pes“. Původním areálem shiby byly hornaté oblasti proti Japonskému moři a shiba byla užívána jako lovecký pes pro lov malých zvířat a ptáků. V plemeni se projevovaly malé rozdíly podle jednotlivých oblastí, kde byly shiby chovány. Když byli v období let 1868-1912 dováženi z Anglie angličtí setři a pointři, lov se stal v Japonsku sportem a křížení těchto anglických plemen se shibami bylo obvyklé. Čistokrevné shiby začaly být vzácné, takže v letech 1912-1926 se čistokrevné shiby omezené jen na tyto oblasti téměř přestaly vyskytovat. Lovci a další zainteresované osoby se o záchranu čistokrevných shib začali zajímat kolem roku 1928, a záchrana omezeného počtu čistých krevních linií tak začala. Standard plemene byl unifikován v roce 1934. V roce 1937 byla shiba prohlášena za „národní památku“, a poté bylo plemeno chováno a šlechtěno až do podoby vynikajícího plemene, jak jej známe dnes.

 

CELKOVÝ VZHLED: malý pes, dobře vyvážený, s dobrou kostrou a dobře vyvinutým osvalením. Silná konstituce. Pohyb rychlý, volný a krásný.

 

DŮLEŽITÉ POMĚRY: poměr kohoutkové výšky k délce těla je 10 : 11.

 

POVAHA / TEMPERAMENT: věrný, učenlivý, rozumný, velmi pozorný.

 

HLAVA:

 

MOZKOVNA:

Lebka: široké čelo.

Stop: dobře patrný, se slabou rýhou.

 

OBLIČEJOVÁ ČÁST:

Nos: žádoucí je černá barva nosní houby. Nosní hřbet je rovný.

Tlama: středně silná, zužující se.

Pysky: těsně přiléhající.

Čelisti/Zuby: silné zuby, nůžkový skus. 

Líce: dobře vyvinuté.

Oči: poměrně malé, trojúhelníkové, tmavě hnědé. Vnější koutky očí jsou lehce zvednuté.

Uši: poměrně malé, trojúhelníkové, maličko nakloněné vpřed, pevně vztyčené. 

 

KRK: silný, mohutnější, v dobré rovnováze s hlavou i tělem.

 

TRUP:

Hřbet: rovný a silný.

Bedra: široká a osvalená.

Hrudník: hluboký, žebra středně vyklenutá.

Spodní linie: dobře vtažené břicho.

 

OCAS: vysoko nasazený, silný, nesen silně zatočený nebo v srpovitém oblouku nad hřbetem. Pokud je natažen, špička dosahuje téměř k hleznům.

 

KONČETINY:

 

HRUDNÍ KONČETINY: při pohledu zpředu jsou hrudní končetiny rovné.

Rameno: ramenní lopatka mírně strmá

Loket: těsně přiléhající k trupu.

 

PÁNEVNÍ KONČETINY:

Stehna: dlouhá.

Bérce: krátké, ale dobře vyvinuté.

Hlezna: silná a pevná.

 

TLAPKY: prsty těsně uzavřené a dobře klenuté. Polštářky tvrdé a pružné. Drápky tvrdé a žádoucí je tmavá barva.

 

POHYB: lehký a čilý.

 

OSRSTĚNÍ:

 

SRST: krycí srst je hrubá a rovná, podsada měkká a hustá. Srst na ocasu je maličko delší a odstávající.

 

BARVA: červená, černá s pálením, sezamová, černě sezamová, červeně sezamová.

Popis sezamové barvy:

-         sezamová: rovnoměrná směs bílých a černých chlupů.

-         černě sezamová: více černých než bílých chlupů.

-         červeně sezamová: základní barvou srsti je červená, je smíchána s černými chlupy.

Všechny výše zmíněné barevné rázy musí mít „urajiro“.

Urajiro: bělavá srst na stranách tlamy a na lících, na spodní straně čelisti a krku, na hrudníku a břichu, na spodní straně ocasu a na vnitřní straně končetin.

 

VÝŠKA:

Výška v kohoutku:       Psi:       40 cm.

                                   Feny:    37 cm.

Tolerance ± 1,5 cm.

                                  

VADY: jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.

-         psi vykazující samičí typ, feny vykazující samčí typ.

-         předkus nebo podkus.

-         chybí více zubů.

-         plachost.

 

VYLUČUJÍCÍ VADY:

-         uši nejsou vztyčené.

-         svěšený ocas nebo krátký ocas.

 

Pozn.: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.

© 2010 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode